Aby vaše děti toto nezažily | generátory pro nemocnice | panická ataka
Dobrý den,
právě jsem se vrátil z Ukrajiny. Trochu se mi to protáhlo. Po cestě zpět mě na několik hodin zadrželi celníci a ukrajinská policie. Ale vše je už v pohodě. Na Ukrajinu jsem opět vezl dodávku humanitárního nákladu. Vezl jsem nezávislé naftové topení, spacáky, potraviny, oblečení, hygienické potřeby a také boxy s potřebami na vyrábění pro děti. Především jsem tam vezl nabíjecí stanice a generátory pro nemocnice, sociální centra a centra pro přesídlence v oblasti Nikopole a Slavjanska.
Letos v Poljaně pořádáme okolo 20 rehabilitačních pobytů pro osoby s poválečnými traumaty. Navštívil jsem pátý pobyt pro ženy a děti padlých nebo nezvěstných vojáků. Tato setkání jsou pro mě nejtěžší. Byla tam i jedna stará paní, která pochází z církve v Kupjansku. Před časem raketa zabila jejich pastora. Nebyl nikdo, kdo by se o toto společenství staral, a tak se tato stará paní stala pastorkou. Několik žen mi chtělo na tomto setkání poděkovat za to, co pro ně děláme. Tři z nich mi řekly, že nám přejí, aby naše děti nikdy nezažily to, co prožívají jejich děti. Další den jsem se pak v Mukačevu setkal s přibližně 250 přesídlenci. Jsou to lidé převážně střední a starší generace, lidé, kteří utekli z okupovaných území. Jen pohledem na jejich tváře poznáte, že prožili těžké chvíle.
Na začátku května chceme ve spolupráci s organizací Krmte hladové a jejich skladem v Oděse vypravit dva kamiony s humanitární pomocí. Jeden pojede z Oděsy do Poltavy a odtud bude pomoc putovat malými dodávkami do oblasti fronty. Druhý kamion pojede do Vinice a na Zakarpatí. Veškerá pomoc bude určena pro přesídlence z okupovaných míst. Do každého kamionu nám ještě chybí potraviny za 230 000 Kč a na naftu pro oba kamiony potřebujeme 53 000 Kč. Celkově nám tedy chybí 513 000 Kč, které stále hledáme. Pokud víte o někom, kdo by se mohl do této pomoci zapojit, prosím předejte mu tyto informace. Číslo účtu pro tuto sbírku na potraviny a naftu je: 2302201835/2010. www.naukrajine.cz
Ve spolupráci s českou Ekumenickou radou církví, Českou biskupskou konferencí a ukrajinskou Ekumenickou radou církví připravujeme setkání českých a ukrajinských představitelů církve a setkání ukrajinských představitelů církve se zástupci Českého parlamentu. Půjde o jednodenní setkání v Praze, kde můžeme ukrajinské představitele církve vyslechnout v tom, co během války prožívají a co dělají, a také se za ně lidsky a duchovně postavit. Z takového setkání může vzniknout další spolupráce a praktická pomoc trpícím. Církev je jedním tělem a může být propojena i mezi národy. Když trpí jedna část těla, ostatní to mohou cítit a podpořit ji.
Před pár dny se Anatoly, jeden z našich kolegů, ztratil. Nikdo nevěděl, kde je. Když šel ráno do práce, dostal panickou ataku. Někdo mu na ulici zavolal sanitku a chvíli trvalo, než ho rodina a kolegové našli. Můj spolupracovník Feder mi řekl: „Petře, to je v důsledku stresu, který stále prožíváme. Válka trvá už tři roky a nevíme, kdy skončí. Žijeme s výhledem jen na dnešní den.“ Dříve jsem se s tím moc nesetkával, ale na Ukrajině to v poslední době slyším často. Slyším, že někomu puklo srdce. To napětí, bolest, zoufalství je často k neunesení. Není to vždy snadné, ale jsem moc rád, že můžeme těmto lidem pomáhat.
Moc si vážím toho, že s vámi mohu tyto informace sdílet. Pokud víte o někom, koho by zajímaly, budu rád, když mu je předáte.
Přeji vám pěkný den.
Petr Húšť
